František Halas: A co? 
přepsal: Jan Luffer



Citáty


Je hambálek
Kde V krovu čekání
A co tam visí
Strach

Matko nářků
dřímotodárná
neprobouzej

Učiněná bída
je to soužení

Pštrosi Pštrosi Pýchavky
Z klína klína do hrobu
Z hrobu hrobu do klína
v bleší tmě v bleší tmě

S právem ptáků na motýla
božekují božekují
berou jméno nadarmo
v ničemnosti všehodosti

a ta jejich celá krása
tučná růže
jen z ní kape

Žebroto rána
Ptaní večera
Ticho oněch nekonečných prostorů mne děsí

Básníka básník se zeptá
Soudruhu copak s tím chceš

Tma natahuje uši
sov pálených netopýrů

Vzala víra nohy na ramena




A PAK TAM



Nezcizitelné
prostě zmírajících
neboť jdou domů
z naha svlečeni

v nočním stříbře kamení
v ranním zlatě kohoutů

Staré krásy mladý žal
nakrásně
starého žalu mladou krásu
na pokrouceném dýnku básně
saze z plamene

Kudy sem tudy tam
pod popelem rozmarýnů

První hlína Vyžle tráva
Druhá hlína Hlaváč strom
Třetí hlína Mrtvina

Dokořán najdou
a tam doleží se
čeho se jen doleží
v hrabivosti mlčení

Zapotí se náhrobek
písek vzejde
nad svíjením kořenů




STAROST TMY



Trvá i neviděno
v praporci zplihlém
slovo zastřené
ohně panenštější
říkané v závrati
pod pelyňkovou slavobránou
v zázemí řeči

Ta chřadnoucí zimomřivá kavka
Marie Baškircevová
na ně umřela
s obrannou tváří samodruhé

Bude to vznešené
jako setkání
první a poslední Matky
až se vrátí

Táhne se
podobno lvici ninivejské
hrob červánků
pod víčky

Acháty pro ně míchají už barvy
a ocún zimovit
zimovit ocún
vyhlíží z komže

Vrátí se dírkou
i tou nejmenší
možná od náušnice

Zářivé a děsivé jsou oči
konečky niti života
oči čekající

A jako krev se hrnou do hlavy
mé verše
když se domlouvají
na sedmihlásce Poesie
o tom




DOLORES



Tak si vyber
a nedej se básni napálit

Známe to
plno slabik
přízvučných nepřízvučných
louskáčků hnid

Na klíně krásy
ach ach
Jděte do háje

Slova
Souloživá Těkavá
Samolibá Stonavá
Paličatá Sirotčí
Zárodečná Kočičí
Nedomrlá Troufalá
Jsou

Verš Mezi prsty plamen svíčky
cosi z nití pro sudičky
pro myšlenku horlivec
rozkmotřený s krasocity
žilka prudce vyvstalá
Apollonu na čele

Takový bych chtěl

Strhnout slovem lavinu

Třeba jeden
jenom o ten ucházej se
básni jménem Dolores
do krvava zapálená
z darování
almužny




OHLASY



Do půli voda a do půli kámen
na rynku žije
žije zahnívá

Šafářovu Márinku šafářovu Márinku

Je s ním amen
jen koutkem pouští curůček

Zastrupacen listím rynek
už snášejí stromy
a lekají rybí tlamky
kvítí všelikého

Ukaž ty mně
kde se ptáci nelekají

Já tam půjdu
za svou láskou bezmasou
za svou láskou bezmasou

Psinka touhy za hvězdění
tma podpaždí
zvlhlá malá
Tomu dala Tomu dala

Hvězdo v mracích čekající
malátná
Porodník už jde

Pánovitý Hubu napříč
černě s věže halasí
Dětem pro strach přičinlivý
klekánice nechává
menší bání cukává

Do každé škvíry nerozvážně
prstík strká
hluchoněmé
světlo s náprstkem

Kdo dá slovům ovsa
Přijde ráno odzořené
Umíráček Pololhal

Kdo dá básni ovsa




DOBRÝ DEN BRNO



Dobrý den
a jak se máš

Byla Viď Rezivě čoudná
Prázdnooká Slídivá
a za ni někdo zpíval

Lámejte chvojku zelenou
pokryjte tu krev červenou
aby vrány nekrákaly

Vnitřnosti domů rozvěšovala
a vychloubavě

Zaclání čas už počmáraný plot
Musí to tak být
Jak zkrásněla jsi zpozdilá lásko
žehravým přivinutím let
Zaclání čas ten počmáraný plot
a nápis na něm
Halas je vůl

Kdybyste se nesmáli

Je někde pavlač prvních stydkých dotyků
dny kravat
milostná práce štěpné tmy
strašné svlékání
a nad tím měsíc
Darmovis

Je někde okno v přízemí
kde zvadl vyčítáním
muškát s fuchsií

Na kraji vzpomínky
má utrhnout se sráz
Podej mi aspoň prst

Mé verše mlíčňácké
ty verše z tamtěch dob

kdy vzduch byl vrkavý
a oči podmalované
kdy v čpavé dupárně
až k pýše zvedla nos

Jen dou vode mně dál
láska mi vobešla

Rána zpocená úzkostí
běhala nahá

Co bylo za tím
Tajemství
a nalíčená kost

Víš co ví červ a víš co tráva ví
i semenění kořeny
noc rozdrobená na můry
Ty v hlíně Centrálky
ty s málem nestačils
Jdu nazpátek a pomoz mi
článkovat zdánlivé
v souvětí královská

Rozumím čím dál míň

Hni se verši
něco vyššího zachtělo se psát
když cosi zaťukalo
snad srdce ve vajíčku
a vstal jsem do tebe

Dobrý den Brno
Vstávej
a toto jen aby řeč nestála




PŔES SMRT

Památce Josefa Čapka

Jenom ta stará pohádkářka noc
si sem tam zamane
travičsky vykládat
že prý se vrátí
a co nevidět
ztracený básník uměním podobojí

Chytračila dost i naděje
všude se cpala
vrážela lokty do smrti
co se naslibovala

Ne Už domů netrefí
leč až v den soudu
jda si pro své
hořícím městem

Bláhový Stalo se kolikrát
s lampičkou vína že jsem vyběhl
do karbolové noci
a nikde nic

Zradilo dnění
za kokrhání rozumu
Stín neožil

Propustil jsem hlas
přebytečný hlas
zvučivý hlas na slovech hřadující

Nic neunese
z toho z onoho
co od lásky je a co od hoře

Musí být ticho
ticho takové
aby ostych s ostychem
vydaly mrtvého

Jak to jen bylo s ním
osude nachový
když na nic nedal už
zániku plné zuby
jak to s ním bylo
v namále nekonejšivém

Přepaden poznáním
skočil
jistě až na sám kraj bytí
a chytiv křídlo hrůzy
plné spoluvší lidských
do dotoužení padl

Zpívala za ním kdejaká věc

Teď někde tam až
tam až v Svobodě
a už bez strachu
hoden údělu svého
jako málokdo
maluje nedočkavě
konečný modrý obraz

Z tobolky pastuší
pod nohou
maličko lístek vyčnívá
a na něm je den shledání
se ženou s dcerkou s přáteli


Být trošku jako on
ztracený malíř uměním podobojí
je vše co bych dnes chtěl

Co sved jsem povědět
za plotem vzpomínky
na pospas doufání
našeho i mého
ať místo podpisu
tři křížky označí




NECHCE BÝT SÁM



Ani ten mráz
Zaslimačí co se dá
Vleze za nehty
ba až kamsi
do pohlaví rukávníčků

Nožky myší připaluje
korálové oči holubic

Někdo to odnést musí
Žádná radost zadarmo

Po létě zima
Na čípak rozkaz
ta posloupnost

Drátkuje sklo
za niklák luny
až to praští
Tma vylupuje kukuřici
Zrovna si myslíš
Málo nás
málo nás
proti mrtvým

Mému nevím
vím že nevím
přistrkuje

Ty zapomínky
Kytice
Plísně
Palmy
Mechy
Mdle vzpomíná na ty časy
kdy byl ještě tekutostí
na ty časy kapilární
Noc je dlouhá

Tady to je
a bílé na bílém
než slunce 
podojí střechy

Jsem paměť vody
mráz




PŔEJME JIM TO



Zabláceni řečí
ve všivém štěstí po krk
stáli u hrobu

Byl bílý Šlahoun ze sklepa Čahoun
Snivě civěla
Oči hovniválové

Už na nás nepřijde
už je po strachu

Zaprská čas

Ona Sametku na starém krku
On Kýlní pás

Mrtvý se zavrtí radostí
že se z toho dostal

Ach jo

Rozpadne se
Červi utřou hubu




AŹ BOMBA PRASKNE



Poleze dál
rýhujíc bahno
Otevře se

Škeble

Bledé pohlaví vod

Všecko začne znova
za netečnosti prvních ryb
a hvězdy
plankton bývalých básníků
otřesou se nudou
v chrámu mlhovin




CELÁ PODZIMKOVÁ



Šaty měla podzimkové
a vlasy měla podzimkové
a oči měla podzimkové

Ústa měla podzimková
a ňadra měla podzimková
a snění měla podzimková

Život měla podzimkový
a klín měla podzimkový
a úsměv měla podzimkový

Chuť měla podzimkovou
a něhu měla podzimkovou
a úzkost měla podzimkovou

Byla celá podzimková
jako báseň dušičková




VERLAINE VZPOMÍNÁ NA RIMBAUDA



Čmárá
slepýše vína prstem plazivým
Po jedné hořké navrch
Má se za boha

Evženie se vším tříská

Ještě jí zouvák pozlatím

Opice brečtivá ta ubohá
mu sahá do vousů
do toho roje
chutě zelené

Jednou mi napsal že bude hodný
Miláček Střapáč
Ještě že dolévají

Táhni

Vyťukává rytmy
Je to na nebes bránu
Stůl kope

Vyblít se na slávu
jen Artur uměl
Vyhozen z pekla verše plevelil

_

Ti dva nesmrtelní
Modlič plačící do zásvětí
Krmič oblud a vší

Jeden tak časně
Druhý tak pozdě




OSUDY



Bázlivé starostlivé oči
břichatě ztěžklých samic
a každou chvilku
může to být venku

Naše dny čenichavé

Z kouta do kouta budou přenášet
to holé a slepé

Zpozdilé ráno
nevrlé
že nemá kam zavěsit
opozdilého netopýra
žravé myšlenky noční
vyhrnuje tmu

Mění se kulisa

Celý nesvůj
jako bys byl někde sám
se ženou
kterou tajně chceš

Znáte to když se setmí
nemoci mít
nepoznat přítělí

Vyrážka očí Čest po pupek
Poslouchají co bude
i narovnané uši listí

Dnešek je celý nesvůj

Mění se kulisa

Jsou zase jiné
visící na lásce
hnete jim srdcem
vypadne dítě
Hmatník žen Ne
Ústa Maso po bodnutí

Mění se kulisa

Zvednou se i zplihlé holubice
z dětských náhrobků
spadnou ohlávky
přestane pálení vápna z antických soch
odlévání myšlenek do olova

Zhubne čas
na žebra básní

Té samoty

Je špatně vidět
ve stínu čel nevěstčích
za přežvykování

Chovám však něco křehkého
pln pokušení
to upustit

Tak je to křehké

Mění se kulisa

Cosi milovat
slepě do toho vrazit
někde být
v samotě jablka na stole
pít ryšák podzimu
v ránech vod
večerech kamenů
žebrat po duchu země
zmenšován
zvětšován
slovy

Vrátit se k nepoznání
a vést jen svou

Uvaděčka smrt
přes hlínu pozve
po trávě mrtvých

Však se dočká
Ticho Tma Prach

Úzkostné a soustředěné oči
Hýbe se to

Mění se kulisa

Koho budeš trápit
kdo tě bude trápit
Jsi spoluvinník
ty odpadlíku




A CO BÁSNÍK 



Ani k donošení
ani k uhlídání
to není

Hledaje příkaz sluchu nehledám
a dech nabíraje
dech jen nabírám

Zaviním jak tak neštěstí
a jak tak radost zaviním
tím co si myslím
tím v co teď doufám
tím s čím si zahrávám
až to tam jednou dolehne

Jen co to tam dolehne

Nějaká žena ruce zalomí
zapláče děvčátko uraženě
nějaký chlapec co neví obejme
muž prchle zakleje

Co zvedám zaviní čísi pád
co upouštím bude mu vzlétnutím

Já nejsem už
pro zrádné Ozvěny
Já pro Hlas jsem
pro uši neucpané
pro zrcadla oblýskaných loktů
ne pro fraky

Zatím co tamtěm poskakují ohryzky
myslet musím na jablko
na velikost obav spíš
než na malost jistot

Byl čas přišitých hvězd
Mařenek zmařených
rozkopaných dětí

Z loňského pláče smích
bez konce huby jsou

Podšívky
už o tom skoro nevědí
smlčují hlavní medují vedlejší
ládují se a počítají
dělají jako by se nebáli
jako by nebyla smrt

Jen se na ně podívejte

Slušno prý si zpívat
Atom
co na tom
Bikini dají do šlágrů
neutopitelné husy to zakejhají
do cinkotu metálů

Kručí to ve mně děsem
a nic není po ruce

Nechci být masem vzduchu okolo
jak se to líbí jim
nechci být kůlem vyhlášek
veřejným míněním
nechci být nápovědou co polyká jen prach
těch jejich komedií
hraných na márách

Pták hlas Pták svoboda Pták prostor

Závidím

Proti přitažlivosti zemské
do výšky volím pád
daleko odkud spadnout nemajících
a levou chci jen psát
tygra i s beránkem

Ale i verše závidím
vědoucí nejsoucí
stojí to za to pro ně se žrát
závistí zrovna tou
náručí vody

Chci být i kýmsi čten
a pochválen
na světlou památku
až svedu
sám sebe psát
vytržen z Poesie

nešťastně šťasten