František Halas: A co? přepsal: Jan Luffer Citáty Je hambálek Kde V krovu čekání A co tam visí Strach Matko nářků dřímotodárná neprobouzej Učiněná bída je to soužení Pštrosi Pštrosi Pýchavky Z klína klína do hrobu Z hrobu hrobu do klína v bleší tmě v bleší tmě S právem ptáků na motýla božekují božekují berou jméno nadarmo v ničemnosti všehodosti a ta jejich celá krása tučná růže jen z ní kape Žebroto rána Ptaní večera Ticho oněch nekonečných prostorů mne děsí Básníka básník se zeptá Soudruhu copak s tím chceš Tma natahuje uši sov pálených netopýrů Vzala víra nohy na ramena A PAK TAM Nezcizitelné prostě zmírajících neboť jdou domů z naha svlečeni v nočním stříbře kamení v ranním zlatě kohoutů Staré krásy mladý žal nakrásně starého žalu mladou krásu na pokrouceném dýnku básně saze z plamene Kudy sem tudy tam pod popelem rozmarýnů První hlína Vyžle tráva Druhá hlína Hlaváč strom Třetí hlína Mrtvina Dokořán najdou a tam doleží se čeho se jen doleží v hrabivosti mlčení Zapotí se náhrobek písek vzejde nad svíjením kořenů STAROST TMY Trvá i neviděno v praporci zplihlém slovo zastřené ohně panenštější říkané v závrati pod pelyňkovou slavobránou v zázemí řeči Ta chřadnoucí zimomřivá kavka Marie Baškircevová na ně umřela s obrannou tváří samodruhé Bude to vznešené jako setkání první a poslední Matky až se vrátí Táhne se podobno lvici ninivejské hrob červánků pod víčky Acháty pro ně míchají už barvy a ocún zimovit zimovit ocún vyhlíží z komže Vrátí se dírkou i tou nejmenší možná od náušnice Zářivé a děsivé jsou oči konečky niti života oči čekající A jako krev se hrnou do hlavy mé verše když se domlouvají na sedmihlásce Poesie o tom DOLORES Tak si vyber a nedej se básni napálit Známe to plno slabik přízvučných nepřízvučných louskáčků hnid Na klíně krásy ach ach Jděte do háje Slova Souloživá Těkavá Samolibá Stonavá Paličatá Sirotčí Zárodečná Kočičí Nedomrlá Troufalá Jsou Verš Mezi prsty plamen svíčky cosi z nití pro sudičky pro myšlenku horlivec rozkmotřený s krasocity žilka prudce vyvstalá Apollonu na čele Takový bych chtěl Strhnout slovem lavinu Třeba jeden jenom o ten ucházej se básni jménem Dolores do krvava zapálená z darování almužny OHLASY Do půli voda a do půli kámen na rynku žije žije zahnívá Šafářovu Márinku šafářovu Márinku Je s ním amen jen koutkem pouští curůček Zastrupacen listím rynek už snášejí stromy a lekají rybí tlamky kvítí všelikého Ukaž ty mně kde se ptáci nelekají Já tam půjdu za svou láskou bezmasou za svou láskou bezmasou Psinka touhy za hvězdění tma podpaždí zvlhlá malá Tomu dala Tomu dala Hvězdo v mracích čekající malátná Porodník už jde Pánovitý Hubu napříč černě s věže halasí Dětem pro strach přičinlivý klekánice nechává menší bání cukává Do každé škvíry nerozvážně prstík strká hluchoněmé světlo s náprstkem Kdo dá slovům ovsa Přijde ráno odzořené Umíráček Pololhal Kdo dá básni ovsa DOBRÝ DEN BRNO Dobrý den a jak se máš Byla Viď Rezivě čoudná Prázdnooká Slídivá a za ni někdo zpíval Lámejte chvojku zelenou pokryjte tu krev červenou aby vrány nekrákaly Vnitřnosti domů rozvěšovala a vychloubavě Zaclání čas už počmáraný plot Musí to tak být Jak zkrásněla jsi zpozdilá lásko žehravým přivinutím let Zaclání čas ten počmáraný plot a nápis na něm Halas je vůl Kdybyste se nesmáli Je někde pavlač prvních stydkých dotyků dny kravat milostná práce štěpné tmy strašné svlékání a nad tím měsíc Darmovis Je někde okno v přízemí kde zvadl vyčítáním muškát s fuchsií Na kraji vzpomínky má utrhnout se sráz Podej mi aspoň prst Mé verše mlíčňácké ty verše z tamtěch dob kdy vzduch byl vrkavý a oči podmalované kdy v čpavé dupárně až k pýše zvedla nos Jen dou vode mně dál láska mi vobešla Rána zpocená úzkostí běhala nahá Co bylo za tím Tajemství a nalíčená kost Víš co ví červ a víš co tráva ví i semenění kořeny noc rozdrobená na můry Ty v hlíně Centrálky ty s málem nestačils Jdu nazpátek a pomoz mi článkovat zdánlivé v souvětí královská Rozumím čím dál míň Hni se verši něco vyššího zachtělo se psát když cosi zaťukalo snad srdce ve vajíčku a vstal jsem do tebe Dobrý den Brno Vstávej a toto jen aby řeč nestála PŔES SMRT Památce Josefa Čapka Jenom ta stará pohádkářka noc si sem tam zamane travičsky vykládat že prý se vrátí a co nevidět ztracený básník uměním podobojí Chytračila dost i naděje všude se cpala vrážela lokty do smrti co se naslibovala Ne Už domů netrefí leč až v den soudu jda si pro své hořícím městem Bláhový Stalo se kolikrát s lampičkou vína že jsem vyběhl do karbolové noci a nikde nic Zradilo dnění za kokrhání rozumu Stín neožil Propustil jsem hlas přebytečný hlas zvučivý hlas na slovech hřadující Nic neunese z toho z onoho co od lásky je a co od hoře Musí být ticho ticho takové aby ostych s ostychem vydaly mrtvého Jak to jen bylo s ním osude nachový když na nic nedal už zániku plné zuby jak to s ním bylo v namále nekonejšivém Přepaden poznáním skočil jistě až na sám kraj bytí a chytiv křídlo hrůzy plné spoluvší lidských do dotoužení padl Zpívala za ním kdejaká věc Teď někde tam až tam až v Svobodě a už bez strachu hoden údělu svého jako málokdo maluje nedočkavě konečný modrý obraz Z tobolky pastuší pod nohou maličko lístek vyčnívá a na něm je den shledání se ženou s dcerkou s přáteli Být trošku jako on ztracený malíř uměním podobojí je vše co bych dnes chtěl Co sved jsem povědět za plotem vzpomínky na pospas doufání našeho i mého ať místo podpisu tři křížky označí NECHCE BÝT SÁM Ani ten mráz Zaslimačí co se dá Vleze za nehty ba až kamsi do pohlaví rukávníčků Nožky myší připaluje korálové oči holubic Někdo to odnést musí Žádná radost zadarmo Po létě zima Na čípak rozkaz ta posloupnost Drátkuje sklo za niklák luny až to praští Tma vylupuje kukuřici Zrovna si myslíš Málo nás málo nás proti mrtvým Mému nevím vím že nevím přistrkuje Ty zapomínky Kytice Plísně Palmy Mechy Mdle vzpomíná na ty časy kdy byl ještě tekutostí na ty časy kapilární Noc je dlouhá Tady to je a bílé na bílém než slunce podojí střechy Jsem paměť vody mráz PŔEJME JIM TO Zabláceni řečí ve všivém štěstí po krk stáli u hrobu Byl bílý Šlahoun ze sklepa Čahoun Snivě civěla Oči hovniválové Už na nás nepřijde už je po strachu Zaprská čas Ona Sametku na starém krku On Kýlní pás Mrtvý se zavrtí radostí že se z toho dostal Ach jo Rozpadne se Červi utřou hubu AŹ BOMBA PRASKNE Poleze dál rýhujíc bahno Otevře se Škeble Bledé pohlaví vod Všecko začne znova za netečnosti prvních ryb a hvězdy plankton bývalých básníků otřesou se nudou v chrámu mlhovin CELÁ PODZIMKOVÁ Šaty měla podzimkové a vlasy měla podzimkové a oči měla podzimkové Ústa měla podzimková a ňadra měla podzimková a snění měla podzimková Život měla podzimkový a klín měla podzimkový a úsměv měla podzimkový Chuť měla podzimkovou a něhu měla podzimkovou a úzkost měla podzimkovou Byla celá podzimková jako báseň dušičková VERLAINE VZPOMÍNÁ NA RIMBAUDA Čmárá slepýše vína prstem plazivým Po jedné hořké navrch Má se za boha Evženie se vším tříská Ještě jí zouvák pozlatím Opice brečtivá ta ubohá mu sahá do vousů do toho roje chutě zelené Jednou mi napsal že bude hodný Miláček Střapáč Ještě že dolévají Táhni Vyťukává rytmy Je to na nebes bránu Stůl kope Vyblít se na slávu jen Artur uměl Vyhozen z pekla verše plevelil _ Ti dva nesmrtelní Modlič plačící do zásvětí Krmič oblud a vší Jeden tak časně Druhý tak pozdě OSUDY Bázlivé starostlivé oči břichatě ztěžklých samic a každou chvilku může to být venku Naše dny čenichavé Z kouta do kouta budou přenášet to holé a slepé Zpozdilé ráno nevrlé že nemá kam zavěsit opozdilého netopýra žravé myšlenky noční vyhrnuje tmu Mění se kulisa Celý nesvůj jako bys byl někde sám se ženou kterou tajně chceš Znáte to když se setmí nemoci mít nepoznat přítělí Vyrážka očí Čest po pupek Poslouchají co bude i narovnané uši listí Dnešek je celý nesvůj Mění se kulisa Jsou zase jiné visící na lásce hnete jim srdcem vypadne dítě Hmatník žen Ne Ústa Maso po bodnutí Mění se kulisa Zvednou se i zplihlé holubice z dětských náhrobků spadnou ohlávky přestane pálení vápna z antických soch odlévání myšlenek do olova Zhubne čas na žebra básní Té samoty Je špatně vidět ve stínu čel nevěstčích za přežvykování Chovám však něco křehkého pln pokušení to upustit Tak je to křehké Mění se kulisa Cosi milovat slepě do toho vrazit někde být v samotě jablka na stole pít ryšák podzimu v ránech vod večerech kamenů žebrat po duchu země zmenšován zvětšován slovy Vrátit se k nepoznání a vést jen svou Uvaděčka smrt přes hlínu pozve po trávě mrtvých Však se dočká Ticho Tma Prach Úzkostné a soustředěné oči Hýbe se to Mění se kulisa Koho budeš trápit kdo tě bude trápit Jsi spoluvinník ty odpadlíku A CO BÁSNÍK Ani k donošení ani k uhlídání to není Hledaje příkaz sluchu nehledám a dech nabíraje dech jen nabírám Zaviním jak tak neštěstí a jak tak radost zaviním tím co si myslím tím v co teď doufám tím s čím si zahrávám až to tam jednou dolehne Jen co to tam dolehne Nějaká žena ruce zalomí zapláče děvčátko uraženě nějaký chlapec co neví obejme muž prchle zakleje Co zvedám zaviní čísi pád co upouštím bude mu vzlétnutím Já nejsem už pro zrádné Ozvěny Já pro Hlas jsem pro uši neucpané pro zrcadla oblýskaných loktů ne pro fraky Zatím co tamtěm poskakují ohryzky myslet musím na jablko na velikost obav spíš než na malost jistot Byl čas přišitých hvězd Mařenek zmařených rozkopaných dětí Z loňského pláče smích bez konce huby jsou Podšívky už o tom skoro nevědí smlčují hlavní medují vedlejší ládují se a počítají dělají jako by se nebáli jako by nebyla smrt Jen se na ně podívejte Slušno prý si zpívat Atom co na tom Bikini dají do šlágrů neutopitelné husy to zakejhají do cinkotu metálů Kručí to ve mně děsem a nic není po ruce Nechci být masem vzduchu okolo jak se to líbí jim nechci být kůlem vyhlášek veřejným míněním nechci být nápovědou co polyká jen prach těch jejich komedií hraných na márách Pták hlas Pták svoboda Pták prostor Závidím Proti přitažlivosti zemské do výšky volím pád daleko odkud spadnout nemajících a levou chci jen psát tygra i s beránkem Ale i verše závidím vědoucí nejsoucí stojí to za to pro ně se žrát závistí zrovna tou náručí vody Chci být i kýmsi čten a pochválen na světlou památku až svedu sám sebe psát vytržen z Poesie nešťastně šťasten |