F. Halas: Naše paní Božena Němcová
přepsal: Jan Luffer
Naše paní Božena Němcová
"Moje srdce bažilo být velmi milováno..."
"Tělo moje jste měli, činy moje, moji upřímnost,
ale touhy moje šly do dáli, kam, tomu jsem já sama nerozuměla..."
"Zimu jsme měli - čím zatopit nebylo..."
"Prosím, poskytněte mi kousek božího dárku..."
Z KORESPONDENCE B. N.
OSLOVENÍ
Pobledlý vážím slova
jak to jen nejlíp říci
misky se tak chvějí
jak po Vás vzít ta Vaše slova křticí
a zda je nepřeleji
Pobledlý vážím slova
Vám paní mezi stíny
z mošničky řeči nasbírané
Vy bosky v Jordán mateřštiny
já plaše Co se stane
Pobledlý vážím slova
má řeč kol sebe hmatá
popřejte dobré pořízení
a chvála s kříže veršů sňata
nechť sama je jak ruce při modlení
PODOBIZNA NAŠÍ PANÍ
Byla krásná až to k víře není
prameny nocí z vlasů tryskaly
a ty oči uhrančivé
ach ty oči uhrančivé
zeleň moří a dva křišťály
Trochu posmutnělá touha za úsměvem
písnička ne ještě a už za předzpěvem
Byla krásná až to k víře není
sestra divizen
a to čelo slunečné
ach to čelo slunečné
v hlínu ráje vtisklý sen
Trochu posmutnělá touha za úsměvem
písnička ne ještě a už za předzpěvem
Byla krásná až to k víře není
ústa hnízdo pomyšlení
dvířka zámku nahoty
ach ta dvířka nahoty
Byla krásná až to k víře není
SVATEBNÍ
Barunka ještě s panenkou si šeptá
vřetena stromů slunce navíjí
Děvčátka se nikdo neptá
a tak vdali Ji
Tancovala krásná panna
celičkou noc mezi jiřinama
Hluché květy nikde vůně
nožky tančí srdce stůně
A pak zrána toho rána
zašel pláčem z kovu vlas
Dvířka zámku rozlámána
Viď Ty bys ráda umřela
Barunko Němcová
PRVNÍ SLOVA NAŠÍ PANÍ
Schovanka pěnic beránků a šípků
švitorka kdysi sestra vlaštoviček
složila křídla pěkně nad kolíbku
Smolíček hajá hajá pacholíček
Měsíček sám za dlouhých nocí smekal
u lůžka pštrosí pera stříbrná
tlačila můra z dálky strašil hejkal
bojí se paní v světě ztracená
Modlí se světlem prvá chvíle jitra
a prsty z rosy čeří čelíčko
Noc za vrchy Co nese kmotra Zítra
Smolíčku vstávej Ráno raníčko
Schovanka pěnic beránků a šípků
v souvratích mraků hledá dětství stín
rostou křídla rostou už jsou přes kolíbku
přebírá slova hrášek Popelčin
ŽENA A MUŽ
Nad tesknou ženou teskný muž
nad láskou samý žal
Nad tesknou ženou teskný muž
Srp žalu žal Srp žalu žal
Říkaly noci Paní kampak jdeš
Říkali dnové Děvče nejsi naše
Říkaly noci Paní nedojdeš
Nad smutnou ženou smutný muž
nad klínem potupa
Za smutnou ženou smutný muž
chléb lásky podupá
SEDÍ SMUTNÁ PANÍ
Sedí smutná paní vyspravuje šatky
zimou stonavá
Kampak zašel Pánbůh kam šel na oplatky
že je nedává
Sedí smutná paní vyspravuje paty
kouzel plný dům
Jezinky ji mučí rarachové skučí vyspravuje šaty
příštím básníkům
Sedí smutná paní vyspravuje sukně
noc v ní hnula se
boží muka v poli netrčí tak smutně
v tom zlém nečase
NAŠE PANÍ BOJUJE S DRAKEM
D e v a t e r o h l a v
sťala bídě sama
P r v n í
Kouska chleba není
D r u h á
Co na sebe vzít
T ř e t í
Nářek dětí z nachlazení
Č t v r t á
Jak zaplatit byt
P á t á
Botky na dranc rozbité
Š e s t á
Z uhlí spálen prach
S e d m á
Kdypak ten dluh splatíte
O s m á
Nemoc v útrobách
D e v á t á je
Láska za horama
Ale Pánbůh chodil za ní s pokladničkou
jak už chodí za chudáky
KDO VIDĚL...
Kdo viděl smutné oči dětí
sůl slzí padat na kůrku
ten jenom ten smí pověděti
co tlačí paní Sněhurku
Sněhurku naši v zimě lidí
kdy samy roky hubené
se den či týden přec jen stydí
a nadlehčí Jí s ramene
ten její ranec nouze hladu
stažený dárkem daremným
Teď místo verše kletbu kladu
a hrom být uhodím
do těch co tráví v teple sytí
dnes zrovna tak jak před roky
a pospíchají zatemniti
když tluče ruka žebroty
To Ona od úst utrhla si
a krejcar neuměla uschovat
Chudáci Po věčné časy
ta paní bude za vás orodovat
PODOBIZNA Z ROKU 1856
Už odchází z ní žena Je o samotu více
zůstává při ní jenom strážnost slov
těch věrných co jak u nemocných bdíce
se rozpakují Jít či nejít na hřbitov
Jen oči cípek srdce nadzvedají
krev hromniček však ssedá v očnicích
zdalipak se hlavy také zatínají
jako naše dlaně ve dnech praštících
Ano Podívej se Její hrozit umí
nad klamem slávy trčí hněvivá
a to co rozhodnutí šípu dosud tlumí
je zhublých ramen chabá tětiva
Ó častá smrti početí pečetící
v tom strhlém těle v jupce laciné
ten hadřík nechtěli už ani vetešníci
Královno země tušené
UMÍRÁNÍ
Dere se paní houštím horečky
už ruce stydnou Jí
a první stránky Babičky
přes pelest padají
Na každou chybu ještě naplakala
Ba ne to není věčnost Babičky
kam místo tečky ale slzu dala
ta zůstane tam navždycky
Dál bloudí paní lesem agonie
Milostný dopis oheň vzal
Muž ten a ten si šťastně žije
a stydí se že lhal
Noc tehda šlápla na housličky
všemu co živé je a zpívá
a od těch časů sedá u Babičky
komu se v srdci stmívá
SMRT NAŠÍ PANÍ
Jsou okna dokořán a slyšet jak smrt zívá
odlétla duše lehčí světla na lístku
stráž svíček ježí kopí tetelivá
Řeč v srdci vázne Mlčky plačky
odcházejí mrtvých omyvačky
Nebožka spí je žlutá zděravělá
a hvězda mrtvé Jitřenka nad hlavou
semeník hněvu vysypat by chtěla
U HROBU NAŠÍ PANÍ
Na hrob chodí deště
češte deště češte
mé prstíčky deště
naši paní češte
pod drnem si spí
Jemně Jemně deště
nevzbuďte Ji ještě
pěkně se Jí sní
Nedbá dešťů ruka
ťuká marně ťuká
na kapličku čela
Ťuká kapka na kapičku
jedna slza za babičku
druhá slza za babičku
ta tak probouzela
Na hrob chodí deště
Ještě Ještě Ještě
mé prstíčky deště
naši paní češte
nechejte Ji spát
Vískejte jen deště
čas je čas je ještě
ať nemusí štkát
POUTNÍKOVI
Svatý pokoj schránce lidské
ale na hrob dej Jí přec
její květy heraldické
Bodlák Laskavec
AŤ SE STALO
Ať se stalo co se stalo
dosti zlé je že se stalo
Jeden zajde druhý přijde
slunko zašlo slunce vyjde
Jak časy s náma naložíte
už prý prsty ukryla
z pověsti snad o tom víte
v hlíně Varty Sibylla
Kolem žil našeho cvalu
osidlo zas oplétá se
zpívám křičím věčnou chválu
každému kdo nepoddá se
Kdyby nevím jaké hrůzy
rozbily nás doslova
zas nás vzkřísí dcerka Musy
Naše paní Němcová
Ať se stalo co se stalo
dosti zlé je že se stalo
Jeden zajde druhý přijde
slunko zašlo slunce vyjde
ŘEČ NAŠÍ PANÍ
Ta bdělá vážnost nad přípravou slova
ty čtoucí zdali víš
že z nesmírna se slovo klová
a roste jak s ním zacházíš
Ty musíš slovo mlékem omývati
když umouněné z cest se přižene
básníci čeští musí vyzpívati
za příklad dík svůj paní Boženě
Když v nepojmenované vdechneš duši jména
ty čtoucí zdali víš
že zbude v něm už příštím na semena
jen vzrostou a ty přivoníš
Nejstarší stíny slova vstřebávají
nejmladší světla jsou v nich ukryta
básníci poznat srpem verše mají
čas dozrání jak svatá Markyta
V jesličkách úst Naší krásné paní
ty čtoucí zdali víš
z početí lidu z jeho milování
se zrodila tvá věčnost již
Vzpřímila z kleče řeči do milosti
pyšný strom a v každém řapíku
je slavné hudby pro každého dosti
a stačí sáhnout básníku
Osnovou všeho co řečeno či psáno
ty čtoucí zdali víš
prohlédá Ona a máš darováno
od Ní čím zvítězíš
JAKO BY ANDĚL
Jako by anděl zídku přelézal
tak z jejích knih se rodná mluva snáší
Jak jste nám zhezkla Čas se dvořit jal
modrému jménu v českém Otčenáši
Tak ženy obírají z nás
tam nitku a tam vlas
jak ona slova obírala
přezrálá i nedozrálá
Přes slzy vše větší bylo
co se doma narodilo
a z věty křehké nebe snící
spár na obrátku trhající
Jako by anděl zídku přelézal
Stůj při nás její utěšlivá něho
teď úzkostně mi zaklinkal
pozdvihovánek verše mého
CHVÁLA NAŠÍ PANÍ
Paní
o Vaši smrt vyrostla naše sláva
kdo chudý je ten vždycky dvakrát dává
Paní
hradu řeči naší dobyla jste rázem
a do výšky hnala co zkřiveno mrazem
Paní
jak krahulíky létat učila jste věty
Vy uměla jste umět neuměti
Paní
tišila jste nářky dravě vzrostlé bědy
když vtahováni vírem jsme křikli naposledy
Paní
nebylo by bez Vás vzpoury veršů našich
i prostoty mocné skryté v Otčenáších
Paní
v dětské tváře řeči ruměnce jste hnala
a poslední sladkost též jí darovala
Paní
hloubavá zem cimbál lípin rozeznívá
a Smetana sám si Vámi paní zpívá
Paní
když vám drápky vrásek stáhly čelo k hněvu
sahala jste v kapsář dobrot po úsměvu
Paní
kolikrát Vám tekla voda do střevíčků
sbírala jste rosu veršům na větvičku
Paní
jen nad lampou v noci ruce jste si hřála
hladná patrem věty slova ochutnávala
Paní
od Nerada šla jste k Nebylu vším zlým
kropívala věci jménem svěceným
Paní
pařízkem přikrčeným mateřština byla
až do hvězd jste ji křídly svými vyhodila
Paní
v nadhlavníku mluvy rodné kralující
Jitřenko vykasaná nad vlastí ještě spící
Paní
na nahotu řeči davší zprůsvitnění
oškubaným slovům vzpurné perutnění
Paní
chlebem a plátnem voníte nám celá
pohádkám jste ústa otevřela
Paní
přes ramínka zkazek lněnou řízu dění
udivený příměr sloves uzardění
Paní
Stolístko naše Bůh Vám zlíbal líčka
za den orlí v kterém pro Havlíčka
Paní
koupila jste věnec mučenky mu dala
jak byla zem naše zakřiknutá malá
Paní
nejchudších slov střelku stočila jste směrem
cesty nejspásnější hrdě se jí berem
Paní
pláč Koruny české srdce nám tak svírá
kde by byla bez Vás paní naše víra
Paní
matko naší velikosti chraňte lid a země klín
až po srdce rozevřený řezem císařským
|